Anotace: Žampach je splav s voňavou vodou a Pohádka je nedaleká hospůdka (Jílové u Prahy)
S řekou v očích na Žampachu
Štastně se culím do paprsků sluníčka
pro tebe se vracím
vrací se vzpomínka,
do léta, do tepla...
na splav a k lodičkám...
tam kde jsem blůzku si pro tebe rozepla
a ty mne ochladíš, pramínky pohladíš...
očí tvých zelených pohledem vodovým,
teď jsem tu sama...jak? to těžko vypovím...
všechno se spojilo...
s očima nad vodou, a s vodou do očí...
podzim už zvítězil nad letní rozkoší....
tam co mi krůpěje voňavé z přítoku
zářivě blýskaly, padaly na tělo,
toužebně zpovzdáli událost prchavá
odběhla s večerem a s nocí k včerejškům
schlazeny pohledy, doteky něžností
pomíjí každým dnem - minulá minulost
přesto mi zůstala až někde pod kůží
doteků hřejivost a touha po muži...
Mami, moc pěkná báseň! :D Dala jsem Ti samozřejmě ST!
Je krásná, ale smutná, melancholicky zasněná do minulosti, o níž těžko soudit, zda by se měla navrátit. Cítím z ní něco jako krásné rozloučení se s věcmi, které již minuly.
Úžasný svět vnitřních iluzí, kéž je vlastní každému z nás!
12.11.2008 20:54:00 | Helena Buchtová