Utrženou květinou
ranní sluncem rozvitou
ozdobil jsi mé tělo
a to se v Tvém náručí chvělo
až do dálky to znělo
Tvoje tichounké pst...
Pak lístek upadl
a kvítek uvadl,
už necítím Tvou lásku
jsem jak loutka
na provázku
nahoru a dolu
stále spolu,
Chvíli láska, chvíli zloba
a dál teče v řece voda...