Je těžké mít úsměv na tváři,
když srdce žalem puká,
přesvědčovat okolí, že nic se neděje,
tomu říkám pravá muka.
Po nocích do polštáře plakat tiše,
spousta lidí řekne si, to už je klišé...
Muset se probouzet každý den s pocitem,
že být tu je zbytečnost,
v světě tak složitém...
Bolest a zrada lepí se mi na paty,
přes srdce krvavé záplaty,
zašity režnou nití...
Již nikdy nebude schopno lásky a něhy,
z toho by popraskaly mu jedině stehy
a nakonec by stejně vykrvácelo...
Basnička sem tam poskakuje...
Ale vše je odpuštěno, jsou-li pocity chápány.... a sdíleny...
-Tip-
14.11.2008 23:43:00 | GirlFromTheRain
jsem ve stejny situaci,,,ale mam pratele co me tu drzi,,,a pred nimi nemusim predstirat ze se nic nedeje,,,jim to muzu rict a oni mi pomohou a ja jim jsme za to hodne vdecna,,,protoze jen diky nic tady jeste jsem...
14.11.2008 09:31:00 | strašidýlko-střapatý
Ať stehy popraskají, ni krev neteče, všechno zlé ať honem preč uteče... zasejkc láska přinde a srdce pookřeje. Přeju hodně štěstí.
13.11.2008 21:19:00 | NikitaNikaT.