Naděje

Co jste to pane si vlastně jen přál?
Počkat až uvnitř mne vzplane ten žár?
Počkat až soudnost se vytratí ven,
až místo ní vkrade se sen?
Až oči se zaplní tisícem hvězd
a okolo boudo hned květiny kvést –
jen kvůli Vám?

Dal jste mi naději, radost i smích
a ač Vám to nevadí, spáchal jste hřích.
Květiny vykvetly, vkradl se sen,
pánovi nezdá se – odchází ven…

Počkejte pane! Vraťte se sem!

Máte mou naději…