Žal, který nosím v duši,
nemá smysl, nemá důvod...
přesto tělo asi nelibost mou tuší
a mé myšlenky se vydaly na smuteční průvod.
Začíná tichou smuteční melodií a končí hlasitým a neutišitelným pláčem.
Slza stéká po mé rozpálené tváři,
i když v mých očích světla něhy září...
Potom mě příjemné teplo zahalí a mé rány zaváže Tvé lásky fáčem.
Žal, který nosíš v duši,
pochází z tvých minulých životů.
Jen Andělé vědí, nejen tuší,
že nosíme v sobě čistotu.
Tak hřejí nás a utěšují,
každého, bez rozdílu, milují.
19.11.2008 12:53:00 | nrocinu Jednorožec