Z hlubiny Země
naoko spící
láva
růžolící
do běla
rozpálená
přemožená
jedním
a stým
plátkem
okvětním
půlnoční růže
žene se
údolím.
Při setkání
s modravou vodou
zasyčí v tvých dlaních.
Bělavá pára
v kapkách naděje
dotkne se mých skrání ...
Jituš,hezky si to napsala.Já si představuji po té pustině,co láva způsobila,ůrodné vinice!A Ostrava zdraví Brnóóó.:o))
21.11.2008 22:28:00 | střelkyně1
Jituš, ty naše rozpalovačko... krásné, četla jsem ju nejméně dvakrát, opravdu se mi moc líbí. ST!
21.11.2008 14:09:00 | NikitaNikaT.
...hořím...
21.11.2008 11:44:00 | JaniHani