Anotace: Je to krásné mít své srdce zatemnělé, při bouřkách jsou ženy znova nedospělé ...
V příšeří deštného pralesa
v exotické zemi
z housenky jediné
z tisíců mezi všemi
motýl se zrodil
Křídla svá
na slunci rozkládá
První nesmělé mávnutí
vějířků blankytných
bělostná perleť
jak právě padlý sníh
na slunci osychá
Pak do ticha
zelených velikánů
v bouři se promění
motýlí křídlení
Proudy a vlny
teplého vzduchu
rozčeří hladinu oceánu
půlnocí ženou se k pevnině
čekám je časně k ránu ...
Jsem na nohou
stojím čelem
srdce otvírám
Můj a Tvůj
soukromý uragán
Pěkná básenka, ST! pro mne má jistou hloubku myšlenku, jinak svojí anotací jsi mi připomněla Písničku od Leony Machálkové... kdysi to byla moja písnička...
22.11.2008 18:50:00 | NikitaNikaT.