S přesmyčkou pocitů..
S pohledem soucitu..
S chvějící dlaní..
V očích mne pálí..
Z venku jde chlad..
Po zdech se prohání
záblesk od tance svíčky..
Kam jen se ukryly
Tvé srdeční klíčky..
Do ticha rán.?
Jak kladka zrezivělá
zkřivené dveřní panty..
Jak kapka lásky vhozená
do golfové jamky..
V duši se kupí prach..
Láska je někdy..
Z kamenů opevněný hrad..
A trny z růží..
...........rozedřely
..................srdeční
.........................práh..
S trnem zarostlým pod kůži
každodenně uléháš a spíš ... jen ty o něm víš ...
30.11.2008 13:39:00 | jita.1965
...smutek ...asi to už nebude lepší , ale opravdu ten závěr se ti moc vydařil Jirka
29.11.2008 15:09:00 | kavec
v přesmyčce pocitů
na prahu srdečního svalu..
postavím hrad z písku
a svou láskou..
rozbil bych i skálu!
(no a potom..
utopím se v žalu .o)
26.11.2008 20:35:00 | Bean
Ty srdeční klíčky
shořely v plamenech svíčky...
a život jde dál.
Jen hlupák by se žít dál bál.
Ber to tak jak to je a měj radost z každého slunečného dne.Přeji Ti. Citově smutná a pěkná.
26.11.2008 19:56:00 | Paulín
Ach zlatíčko, moje, to je tak krásně napsané, ale bolí mne lehce u srdce. ST! za obsah a pocity.
26.11.2008 13:14:00 | NikitaNikaT.