Pohádka máje

Život je poznání sebe sama
a od sebe zase k bližnímu,
spojnice, bílá nekončící čára
od severního pólu k jižnímu...

A na ní naše srdce leží,
kouzlíce polární zář,
láska nám něžně z očí sněží,
srdce je trhací kalendář.

Odlétly lehce jako peří
- Tvá láska i Tvé vzpomínky,
těžce se tomu,těžce věří,
zbyly jen milostné pomníky.

Kam květy nikdo nenosí,
ta místa, kde se tají dech,
jen slzy trávu orosí
a Tvoje jméno na mých rtech
něžně a do ztracena
jak vločky sněhu taje,
vyprchá jako pěna
pohádka měsíce máje.