Na pláni, mimo dnešní svět
tam, kde slunce denně vstává.
Kveteš ty, vysněný lesní květ,
ten, co chuť do života mi dává.
Tam, na kopci, kde zítřek končí dneškem,
a včerejšek se sluncem zapadá,
kde život nekončí práškem,
protože tady nikdo nic nestrádá.
Večer,když zase zítřek končí,
a červánky se obzorem plíží.
Motýli s úplňkem tančí
a hvězdy jako oči tvé na ně shlíží.
Motýl usíná, květ se rozevírá
tvůj úsměv barvami hýří,
svět se točí, srdce svírá
jsem volná, volná jak křídla netopýří.