Divný den

Co to je,když z ničeho nic brečíš
před prázdným obrazem klečíš
je to tvůj vlastní obraz
tvář je duše odraz

Zase jednou špatný den
kdy ztrácíš se sama sobě
rozbíjíš vybojovaný sen
v této zimní době

Každá věta hloupě mířená tě zraní
a smutek do tvých očí vhání
prsty bolesti stínáš
chlad kolem vnímáš
chlad ,nenávist všude
věř,že lépe bude

Jednou snad
zmizí hrad
hrad černoty nedaleko tebe
zas bude modré nebe
a teplé slunce začne zářit
není důvod zle se tvářit