Rozpolcenost

Anotace: škoda, že lidi tak často dávají lásku zrovna těm, kteří si ji nezaslouží

slova, která jako šíp když srdce prostřelí
v hlavě zní a zní do spánků buší
tělo, které v tolika už spalo postelích
náhle k té tvé se připoutalo duší

jak umlčet minulost, tak aby nekřičela z očí
roztrhat slova na kusy, aby nemohla být vyřčena
zachránit víru tvou, jež tak nevýslovně mučí
aby nemohla být nikdy, nikdy zlomena

jsem snůška lží a co žádáš dát ti nemohu
mám jen srdce které jako nedopsaný rým
jen z půlky plní svou nelehkou úlohu
jen napůl budu šťastná, když se vedle tebe probudím