Ó, Pane,
máš-li lidi rád
a mohu-li se vůbec ptát,
odpusť mi, prosím, moje viny,
bláhové sny a hloupé splíny,
jimiž se často trápívám.
Ach, Pavle,
pokud mě máš rád
a mohu-li se vůbec ptát,
odpusť mi, prosím, moje viny,
bláhové sny a černé stíny,
jež stále věším nad nás dva.
Snad než mi navždy řekneš sbohem,
přestaneš pro mě býti bohem,
jediným, jehož uctívám,
kterému věřím,
jemuž dám...
všechno, ach všechno to, co mám.