Roztržený kopírák
Roztržený kopírák
Anotace: Leptám stereotyp
Nepíšu
o výkalech duše
To píší jen velcí básníci
Stíny člověka
proměňuji
na barevné kuličky
úsměvů
Těch negací
máme každý den
přece tolik…
Nechci se ptát,
co ještě musím,
proč a kolik
Baví mě stát
uprostřed
Tvé touhy,
když vzorkuješ rty
stuhu mého těla,
když líbáš růže
z unaveného čela
Když po sté
svoje malé smrti včerejšků
proseješ
sítem mých snů
do prstů exotických vteřin
vzájemného dotýkání
v kopíráku dnů
Oholili jsme
další vztek beznaděje,
cítíš, lásko?
… půlnočním milováním
hvězdnatého prachu
v nás
… Možná je to jediný
smysluplný
čas
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk21.12.2008 20:55:00 drsnosrstej kokršpaněl
Pozitivní poezie... to je ono, Severka uhodila hlavičku... no dobře, prostě se trefila
05.12.2008 10:56:00 Šerpík 1
Dobře děláš, že kopírák je vejpůl, nepotřebný, zmačkaný v koši. Kopírovat, vložit, kopírovat... je tak pohodlné, stačí mačkat jen dvě tlačítka.. bez přemýšlení.. ale taky bez žití..
04.12.2008 06:37:00 j.c.
ať pohltí nás moře, sopky kráter
polární záře jas na ledu pláni
výtah zaseklý u nejvyšších pater,
má smysl žít, jsme-li milováni
***
Jiří senior
03.12.2008 23:19:00 myší královna
Poezie je výkal duše??? To se mi líbí! Tak už vím, proč se mi nelíbí urinoterapie, ale čůrám taky:-D
Roboti: NFP=Né, Fakt Pěkné
