Pocit

Anotace: když odejde nám někdo, kdo byl jen náš... jak smířit se s tím, že patří zas někomu jinýmu? Nikol Autratová, 3.12.2008, 8:31 * for Katch *

Zase ho cítím,
Zase je ve mě,
Nutí mě přemýšlet,
Otáčet se k tobě.
Byla jsi moje,
Já tě milovala,
Bylo to tak ve dne,
Vše změnilo se v noc,
Vyrvalas mi srdce z hrudi,
A k tomu ta tupá bezmoc.
Nemohla jsem
To nijak zvrátit,
Tvoje tělo do mých snů
Nechtěla jsi vrátit.
Ale to, co je teď ve mně,
Není kvůli tomu, co bylo,
Je to zoufalost po tom, co zbylo.

Je to pocit, kterej nejde popsat,
Pocit, pro kterej neexistujou slova.

Byla jsi moje,
Moje první láska,
Úžasnej člověk,
V mých očích ta nejhezčí kráska.
Moje, tak jak můžeš být teď její?
Já tě milovala a myslela, že se to nikdy nezmění.
Je to půl roku,
Tak dlouho mi trvalo
Z části zapomenout,
Zvládnout se to těžce dalo,
Zavřít oči a už ti nepodlehnout.
Zvykla jsem si,
Najednou nebyly jsme tu pro sebe,
Tys nežila pro mě
A já už nechtěla žít pro tebe.
Jenže byla jsi sama,
Ještě malá šance byla,
Že ti začne být smutno
A ke mně se vrátíš.
Jenže přišla ona a tím skončilo všechno,
Doufám, že mě s ní nikdy neseznámíš.

Ale ten pocit mě pořád tíží,
Srdce nechápe, hlava přemýšlí,
Když stojím vedle tebe
A vím, že tvoje srdce nebije moje jméno.
Já tě milovala, tak jak tě může milovat ona?!
…vím, teď už je to stejně jedno!

Ale je tu ten pocit, kterej nejde popsat,
Ten pocit, pro kterej neexistujou slova.