Přišel jsi,
kulišácký usměv ve tváři,
já neznala tě a byla v nesnázích.
Sluší ti to, řekl jsi spěšně,
Prý na kofolu zveš mě.
Ruka po noze jede výš a dál,
nemusím nic zkoušet,
sám sis mě vzal.
Nebýt tehdy tak naivní
a znát tvou povahu
pak uhla bych na stranu.
Od všeho co se Tě týká,
dala bych ruce pryč,
své srdce zamkla
a daleko zahodila klíč.
Já mám muzikanty moc ráda, akorát někteří muzikanti mají až moc rádi holky a všechny holky mají rády muzikanty. Složila jsem právě nejdebilnější větu na českém netu, (:D) takže chci říct, i když je to smutné, básnička to je moc hezká...
06.01.2009 20:38:00 | Pokusný králík s melounovou náplní
jo jo... snad jen to ponaučení... a né, že holky zanevřete na muzikanty:/
09.12.2008 14:55:00 | Šerák
Muzikant? Téměř polovina mých myšlenek se vztahuje k muzikantovi, bohužel... Oni mají dva životy...i já jsem tomu propadla...:( takže chápu... Andy
08.12.2008 15:29:00 | AndyKo
potutelný úsměv...
06.12.2008 23:01:00 | rybí prdy