Pro štěstí nosím amulety
po kapsách dvoje kastaněty
klapotem ticho naruší
když smutno je mi na duši
vzpomínky skládám jako věty
a vůně moře do souvětí
co ve své kráse přelévá se
po skalním pobřeží.
Buenos días seňorita
chci pozvat vás
když ráno svítá
na sklenku sangrie
a dost mi na tom záleží
co na tom že chlad je k ránu
a vy tu jen tak bez županu
uprostřed noci nesměle
přiznám se že mám teď v plánu
pozvat vás do svého stanu
a tam vás zahřát na těle...
ST! krásná báseň, opravdu se povedla, na chvílu mi připomněla moře, západ slunka, jak zasyčí, když dotkne se hladiny moře, teplý písek, když na něm ležím a vlny mne lehce omývají... nádhera... a sangrii, tu já mohu :o)
08.12.2008 17:23:00 | NikitaNikaT.