Krystalky jinovatky
na šípkovém keři
vedou tě do pohádky
večer, když se šeří ...
Zamrzlou alejí
prolétla na saních
sněhovou závějí
ze rtů ti vzala smích
Ledová královna
na nic se neptala
kouzla zná čarovná
duši mu sebrala
Ledově mámivá
v plášti z hranostaje
srdce své ukrývá
srdce, co neroztaje
Zmizela do dálky
v mrazivém vězení
v ledové korálky
slzy se promění
Vydej se závějí
do světa širého
dlaně co zahřejí
na duši milého
na krunýř ledový
až projdeš světa kraj
srdce ti napoví
kde
je
tvůj
Káj
Studené nohy u teplých kamen, na duši zimní pohádka hřeje... :-))
11.12.2008 13:29:00 | poustevník Jirka
Káj, Gerda a zimní královna...
Jedna z mojich nejoblíbenějších pohádek! Děkuju za kraťoulinký návrat do dětství "o)
11.12.2008 08:11:00 | Iva Borecká
no já zrovna večeřel ,hleba se sádlem a najednou ten krajíc vypadal,jak vzdálená krajina,zasypaná sněhem...
10.12.2008 20:42:00 | jedam