Pohledy
Pohledy
Anotace: Jsem nesmělý. No vážně.
Sedíš v proutěném křesle, ručník kolem těla,
zavřené oči a mě napadá otázka smělá.
Dívám se na tvé krásné ruce ani nedýchám,
co říct, co udělat, jak si životem zamíchám.
Pokrčila jsi nohu, ruku dala kolem čela,
má touha celým tělem chvěla.
Ten kouzelný okamžik plný vášně,
škoda že neumím psát milostné básně.
Napsal bych ji tužkou na ubrousek a nebo pohled,
schoval Ti ji pod skleničku s pitím pod led.
Napij se má lásko a čti, vždyť ta slůvka žijí,
rychle prosím, než kapky z orosené sklenice ji smyjí.
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk21.09.2005 09:39:00 šuměnka
milý příteli..rozesmáls mě velice..
čumění u mě..i to je velká tradice :o))
20.09.2005 14:34:00 Cecilka
Zdá se, žes v slzách našel zalíbení...
hledáš tam poklad? Já myslím, že tam není ;o)))
20.09.2005 14:07:00 Cecilka
Prý taková tichá voda mele břehy,
tak aby ty nesmělosti nebyly moc podceněny ;o))
20.09.2005 13:54:00 šuměnka
..známe se všichni navzájem..
jsme propojeni víc..než vůbec tušíš
stačí..když pomyslíš..pak zrcadlo si vem´
a věř..že pohledem tím víc než se jen vzrušíš!!
20.09.2005 13:34:00 šuměnka
jsi nesmělý..však chtíčem burcující
jsi tělem zde..a duší..na měsíci :-pp
20.09.2005 13:09:00 Cecilka
Ledový nápoj... a rozpaluje žár...
tohle žes nesměle, psavče, zveršoval? ;o)
20.09.2005 13:06:00 nadinka1
Myslím, že UMÍŠ psát milostné básně velmi zdařile.
S těma slůvkama na orosené sklenici jsi to ovšem vystihl možná hlouběji, než sám tušíš...
