Setkání

Anotace: Všem těm, kteří se cítí opuštění a sami. Je jedno jestli fyzicky nebo duševně. Básnička o tom, že vás z toho pomyslného parku samoty vždycky chce někdo odvést, ale mnohdy nedostane šanci

V zámeckém parčíku
pláčeš si do dlaní,
vzpomínáš na city
zrazené.
Děj ztratil epiku,
odlétli skřivani,
máš svoje pocity
smíšené.

Oči jak oliva,
vlasy máš havraní,
to všechno splývá
do krásy.
Slzy ti stékají
po tváři do dlaní,
postesknou mi zbývá:
Hezká jsi!

Chtěl bych tě odvésti
z zámecké zahrady,
držet tě za ruku
vlhkou, snad od slzy,
pak vrátit ti štěstí
ztracené ze zrady
a říct ti potichu:
Neboj, to přemrzí.