Prsty z polodlaně
brodily se mapami
tvé kůže
saharský led
pod písky Antarktidy
a proudy dechu
odrzle se mi deroucí
podhrudím.
Chvěješ a neříkáš
co je pod dvojdunou
brousím tam někde kolem
a zavrtávám
zlaté pohledy k tušeným ložiskům
čehosi co chci
Na posteli dvě věci
srdce nahá
muž a žena okolo nich
zmrzlé dráty za oknem
chrastí větvemi
temnotu zahříváme
průsvitnou touhou
přisátí do všech koutů těl
posté zas.
Lásko jsi krásná
v lavině
trhá mě na kusy
a splétá z nich
zasněžená rána
bez probouzení.
Jsi kouzelníkem obratů...jen mlčím a znovu čtu...tu krásu... jak z oblaků... :o)
13.12.2008 13:39:00 | labuť
Taky mám někdy pocit, že láska v sobě skrývá krom jiného i oxymorón.
13.12.2008 09:01:00 | Dota Slunská