Uprostřed dění,
v pavučinách chycená,
spřádajíc slova,
co nikdy nebudou řečená,
nechtěná a stále sama,
jak kapka inkoustu,
na věky rozpitá..
Lásku jiným dávám,
mým očím se ztrácíš,
já stále ještě doufám,
i když mě odháníš.
Jinými nepoznán,
mezi sny a realitou uvězněný..
Tak dlouho tvé oči hledám,
odlesky moře a lesů,
zdá se mi to,
nebo snad nikdy nebyly?
Na dosah ruky, tvůj dech cítím,
přesto tak daleko,
panenkou zakletou mám být..
Všechno mám, ale chci víc,
tebe, snad je to hřích,
já už nevím, jak ti mám říct,
chybíš mi a milovat tě smím..
Zbyla jen vzpomínka,
čas pořád dál utíká..
"Mám dvě oči na koukání
a dvě uši k naslouchání.
Dvě nožičky na chození
a dvě ruce na mazlení!"
No, nabízím to jedno moje zdravé ucho skrze pokažený oči...
ale hlavně "corda magna"...
škyt!
... hlásí roboti z BBC
15.12.2008 10:25:00 | La Suneteto
To teda, už od pohledu je vidět že jsi se totálně vypsala...jsou to trable velká, viď? Já vím..ale zkus to přemoci! Neříkám hned, ale pomalu a jistě po kouskách..dáš to :-) A přijde jiný, lepší..uvidíš ;-)
14.12.2008 20:05:00 | Chancer