Zmatená ve svých citech
a přesto vím, že Tě miluji
procházím prázdným bytem
a každé chvíle lituji...
Předávám klíče a utíkám
já nemůžu s Tebou dál být
každým dnem k Tobě přimykám
neumím bez Tebe žít...
Jsi pro mě živou vodou
jsi pro mě velká důvěra
asi je to tou dobou,
že vzala mi Tě nevěra...
Předal jsi klíč k hradu jiné
a den za dnem dlouze se mine
Asi to tak má být...
To je přesně ono...též jsem zažila něco podobného..ale takhle krásně bych to asi nevystihla...díky
19.12.2008 12:17:00 | Agniezka