Když srdce tuší ...

Přes mlhavý noční vánek,
posílám Ti pomačkaný plánek.
Je na něm cesta k mé duši,
že cestu's našel, Tvé srdce tuší.

Teď trápí mne, že já nenacházím cestu k Tobě,
trápit mne to bude i pod zemí, v hrobě.
Jsi nádherná bytost,
co projevuje sladkou lítost.

Cestou k Tvé duši nacházím rozcestí,
je veliké a temné, jako pražské náměstí.
Nedočkám se pomoci Tvého hlasu,
nedočkám se od ohýnku jasu.

Bloudím slepě uličkou,
stávám se drobnější kuličkou.
Jako kulička s ztrácím ve tvé plné duši,
že není pro mne zde už místo, to moje srdce tuší...