Edwarde, pro Tebe

Smět se tak dotknout Tvé tváře bílé.
moci denně pozorovat Tvé oči milé.
Mé rty k Tvým ústům jenom přiložit,
Tvého zestárnutí mít možnost se dožít.

Ach, být tak s tebou všechny mé chvíle
bez ustání bych líbala Tvé rty zběsile.
Alespoň jednu chvíli s Tebou prožít,
ale nejprve bys musel povstat a ožít.

Jenže dal ses na cestu nemrtvých
a já, já se jen bojím očích Tvých.
Jsou hladové a temné…

Stačilo by být tvou upíří družkou,
jen se jako dárek ovázat stužkou.
Bylo by to příjemné…

(Tvá Bella)