Bloudím ulicí citů
se strachem v srdci.
Nechci utonout
v labyrintu slzných pout.
Není léku,
co by utišil
bičování vášně.
Bledá záře
oživlých blouznění
v tvých očích je čtu.
Polapena.
V tvém hřejivém náručí.
Jsi mé nebe.
Jsi mé peklo.
Láska je padlý anděl.
Jsi má další dávka
potřebuji tě,
i když mě tolik ničíš.
V okovech mé srdce
Tvé, je Tvé!
V polibku něžné naplnění.
V samotě katova sekera.
V dlaních mačkám své prázdno
A chci…
Víc!
Má závislost…
TY.
áááááách drahá moje...
Láska je láska... i když bolí sebevíc, je nedílnou součástí našeho života...
18.01.2009 18:54:00 | Aro
Závistlost... úplně prvá myšlenka, či věta, která se mi vybaví je... od mého miláčka, který tvrdí, že je můj závisláček, že by beze mne nedokázal žít... tedy samozřejmě, že mě miluje... jen takové přirovnání, které se mi vybavilo. Tvá báseň mi to hned připomněla...
29.12.2008 15:39:00 | NikitaNikaT.