Labutí

Anotace: 29.12.2008/choceň. ani nevím, kdy to všechno stihnu. pro Tebe. možná to nedává smysl, ale co ano?

Chladem vyprahlá ústa
promývám mrazivým vzduchem.
Levým a pravým uchem
poslouchám
křik křídel labutích,
též padající sníh,
jehož frekvence vzrůstá.

Do bílé mlhy
tisknu svou tvář
než mračen zář
rozpustí
jeden po druhém
vyšívaný lem
mých šatů z duhy.

Dotekem-Tvým dechem
rozpadá se mé tělo,
i duše, aniž by chtělo
zanechat
cokoli bez otisku,
v ledu jako v písku,
označeného cejchem.

Znamením bílých perutí
naší křehké lásky,
vystoupivší z cházky
letící
staroroční nocí,
proto bez valné moci,
s hejnem plachých labutí.