.
z našeho pokoje
tóny tkavé zazněly
nádherné hoboje
v zármutcích s houslemi
pokoj už náš není
prodané naděje
zapadlé v příkopu
prastarých mámení
bez světla, bez boje
klid duším nesluší
jsou plné hoboje
který jsme pohřbili
hluboko do země
a Gea námi zní
každým z našich kroků
do nahých svědomí
z našeho souboje
tkavé tóny zazněly
zahnaly Amora
do říše podzemí
odešla’s doleva
za srdcem k příteli
hoboji’s duněla
v hlubokém želení
zbyla mi amfóra
prázdná bez tvých boků
bezdechá naděje
...anything but love...
.
a co pak taková bolavá nejistota...
jako báseň je to nádherné a přenádherné. jako pocit... už tolik ne. ale, i tak. má to své kouzlo.
21.01.2009 21:37:00 | okousaná od světlušek
Splách bych vše, co lidi trudí,
přitiskl bych k chladné hrudi
každou duši nešťastnou.
Peklem bych se týrat nedal,
nedal bych se rájem svést,
v neklidu bych zákon hledal,
věčný zákon říčních cest.
Vzpomínky bych nepochoval
pod severním úbočím -
Žil bych...
....................
Z mé modlitební knížky básní M.J.Lermontova :-)
02.01.2009 13:18:00 | Lota
některé terapie doporučují
bolest napsat a spláchnout
(a automat napovídá jedním
VRSem)
02.01.2009 00:06:00 | a_tao
...ten poslech jsem si neodpustila...má to s ním jinou atmosféru...krásná básnička...ale proč mám jen pocit, že bolavá...
01.01.2009 23:49:00 | Lorraine
...
náladu při psaní tvořila Apocalyptica
písní z názvu a anotace. Možná pomůže
i při čtení
...
01.01.2009 23:30:00 | a_tao