Večer

Z korun borovic stoupá měsíc,
v zákoutí lesa,
večerní loutnu rozechvívá vítr.

Z nedalekých luk dýchl chlad,
a ze studní tvých očí vychází večernice,
hvězda poutníků.

Černé tvé vlasy propustily noc.
Hlavu si pokládáš na můj klín,
chvěješ se jako řeka toužící po dálkách.

Sova houká večerku hvězdám,
staleté duby šumí letní nokturno
a láska:
otevírá pramen poznání.