Pif.Paf.

Zamotal jsem snůšku
svých pocitů do
vlasů tvých.
Provoněl tvé uši
vším, čím se od
romantika sluší.
Řekl tvé duši,
francouzsky,
že mě bolí,
když tu nejsi.

Zamíchal jsem koktejl,
krůpěj krve, dva
decilitry myšlenek
a kousek víry,
jako ozdůbku.
Vypij ho, prosím,
hlavně ho nerozbij,
to byly mé,
poslední přísady.

Zamířil jsem pečlivě,
v hlubokém lese nápadníků,
srdce nesoucí se ladně,
jako laň, brokovnicí,
to abych neminul,
teď se modlím jen,
abys neměla
neprůstřelnou
vestu.

Pif.Paf.