Mosty

Život můj podobný řece je dravé,
burácí myšlenky v neklidné hlavě.

Já vím, že příliš jsem nedočkavá,
někdy dřív střílet, nežli mířit,
touze jsem propadla, to už se stává,
poklidné hladiny kameny vířit.

Do proudu často se bezhlavě vrhám
ve třetím stupni ohrožení,
silami zbylými zbytečně mrhám,
jsem prostě taková, těžko se změním.

Láká mne do vln se vrhnout, když tuším
na břehu protějším sluneční svit,
pak dravý řeky proud překonat musím,
chci po dlouhé době zas pocítit ...

... voňavou pastvinu zelenou
... přesladkou tíhu v mých kolenou
... srdce tvé na dlani
... zázraky svítání ...

Nanos mi kameny,
vystavěj hráze,
topím se v touze, chci očí tvých něhu,
vybuduj pilíře,
překonám snáze
pomocí mostů tvých vzdálenost břehu.