Nezkažený sníh

Nezkažený sníh
Skáče po křídlech
okovaných můr
A kajícné sněženky
pořád
Nepouštějí
tykadla svých listů
K ocelovým polibkům
větrných stužek

na osedlaných slovech
pevně usazené emoce
prohání se po pláních
mlčícího černobíla
a slabiky ve třmenech
ztrácí
pruhované zítřky,
stejně rychle jako
kradou
puntíkaté včera.

Nezkažený sníh
Padá sněhopádem
Do očí…Do srdcí
Jako poslední vlak vzhůru,
dřív než budou naše duše
čelistí lásky
děrované, jako jízdenky
do pekla