Zdály se mi verše
o nás dvou,
o týhle přítomnosti
zahalený v otazníkách
Ptám se na tebe tvejch šlápot
v naší koupelně
stojíš zase za dveřma
bez otvoru na klíče
Nemůžu si vzpomenout
na tvoje doteky
na tvoje polibky
Unikají do prázdna
jako kytka v potoce
co pluje někam daleko
Slyším tě odcházet
bez rozloučení
zavíráš za sebou
a já mám strach
že zapomeneš
cestu zpátky
Je to velký... můj doušek kávy... je v tom emoce a dávka citu... pitom je lehké a nazatěžuje ... milý,takhle k večeru... K.
07.01.2009 22:03:00 | Kačís