Zoufání (XI.)

Anotace: ...a v lebce jen retropocit..."ha ha charade you are"...a třeba se rozeběhnout, i když mám svázané nohy a vím, že jak se pohnu, jen se překotím vpřed a to co praskne, bude můj křivý nos...

Tmou míří
ledových květů chmýří

Uvolnit pružinu!
Třeskot skla a rychlý dupot.
A viselec na struně
kolébán větrem
posměchem jsem světa
a zmámený slabostí zvedám štít úšklebku
naposled.

A pak?
Už jen vpřed...
Třeba sto a sedm světelných let.