meč svíráš ve své dlani
já klečím před tebou
tak sekni moje paní
oči se rozevřou
naposled spatřím modré nebe
a tvoji ruku.. jde mi vstříc
z mých úst plyne,jen tebe
a žádnou jinou nechci víc
z krůpěje krve rudé
ti u nohou růže vykvete
mé srdce milovat tě bude
i když nebudu na světě
utrhla milá růži rudou
a v rukou svírá něžný květ
plátky to tvoje vlásky budou
větvičky ruce,lístky ret...
stojí tu žena v ruce suchou růži
však dosud má v očích zář
a slané slzy oči zůží
když klade růži na polštář...
Pane jo, když se napíše taková krásná báseň o loučení, tak je až k nevíře, že něco tak bolavého může být tak inspirující!
28.09.2005 15:01:00 | Keilanne