*
Jen bledá dívčí tvář
kolem okna mihla se
povadlá jako jasmín
ve větru
...a znovu ticho s pustem
střídá se
a leden kráčí
bílem ve svetru
Zmizela její tvář
a zas jsi sám
Vábná ramena žen,
šíje svítící ránem,
zrádných ňader
Venušin velechrám,
spoutané vášně
v těle nespoutaném...
to všechno,
vím,
že v oběť dáš,
Tvé věčné tváři
se slunečním rámem!
*
sice nevím, komu je to věnováno, ale tak nějak se to hodí na mou současnou situaci a pocity:) je to tak trefné, až mne z toho mrazí...
15.01.2009 18:22:00 | Squat_the_world
ST! myslím, že moje slůvka by byla zbytečná, v jádru bych asik něco podobného, jako jsou komenty viz niže... básenka se mi moc líbí, dobře se mi četla, je mylšlenková a hloubavá...
13.01.2009 06:41:00 | NikitaNikaT.
Jaksepatří lyrická, krásné čtení, vystupuje z ní hebkost, vnitřní hřejivost...a pak ten rám udělal své.
09.01.2009 19:48:00 | Dota Slunská