Miluji, nemiluješ...
Miluji, nemiluješ...
Miluji, nemiluješ
Jak ti to mám jenom říci,
Že laskat a líbat bych tě chtěla,
Na šikmé ploše balancující,
Jak utopená akvabela.
Orgán lásky ti leží u nohou,
Podívej, ještě trochu bije,
Živeno neukojenou něhou
V záchvatu kruté agonie.
Zašlápni mě do země,
Jen se nesmyslně trápím,
I když se cítím bezmocně,
Ty zbytky časem lepidlem slepím.
Možná…
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Pěkné obraty, myšlenkové, trochu smutné, ale zdá se, že nadějné... snad nové lepidlo lásky, či přátelství to spraví.
20.01.2009 09:42:00 | NikitaNikaT.
ST je jistej. Toto je moje krevní skupina. Nejvíce se mi líbil "orgán lásky". to je fakt nářez!!! Jsem zvědavej na další básně.
15.01.2009 13:57:00 | Démon
trápení nikomu nesluší
a už vůbec dívce milé
zašlápnout by jsme spíš měli
sliby shnilé
a psát dál svá díla životní
radostnou tuší
15.01.2009 03:29:00 | blue
