Když umře cit,
je to k zešílení.
Chceš všechno pokořit,
cítit zadostiučinění.
Když umře tělo,
smutkem strádáš,
proléváš slzy,
vztekem si kryješ záda.
Když umře s tělem
životodárný cit,
jdeš jako tulák žitím
s touhou,
již nelze vyplnit.
Jsme lidská rasa
neposlušná
nezdárná,
a nechceme být sami...
A tak to
zkouším
zkoušíš
zkouší
.
.
.
...on i ona...
znova...
Tak jsme
naprogramováni
.
.
.
(tvá moudrá sova...)
...jo, nezbývá než vydržet ...
***- ... byť by to mělo být i do těch hořkých konců ... :-))
23.01.2009 11:34:00 | HarryHH
Já bych to líp neřekl..prostě naprogramovaní na pevno, tak už to zůstane :-) Snad nám to nebude padat, jak už jsme u Windows zvyklí :-D
15.01.2009 18:54:00 | Chancer
to máme ááá + béé...to celé na druhou...chůzí za duhou...na konci rovnice v bilanci s nulou...
15.01.2009 15:33:00 | enigman