Pod kamínkem neřestí

Na posteli v chladném šeru,
vzdal jsem boj, už na to seru.
Dny jsou černé jako noc,
nezvládám to, je to moc.

Ironií živím pláč,
já chlapec, co již není hráč.
Žalem vlastní nitro hladím,
na naději všechno svádím.

Na tu skrytou někde v kleci,
klíč si hledám, je tu přeci,
za tou roužkou bolesti,
pod kamínkem neřestí.