Anotace: kdo mne zná, chápe... :-(
Po tenkém laně nad propastí,
procházím se se svou strastí,
a svět se dále točí.
Když zavřu oči, vidím tebe,
jak ležíme vedle sebe,
a svět se dále točí.
Vítr si pohrává s mými vlasy,
dík tomu vzpomínám na staré časy,
a svět se stále točí.
Lano se zachvělo, znovu a zas,
dál padají slzy z mých řas,
a svět se stále točí.
Maminka Země už k sobě mne táhne,
vzpomínám na lásku, co cítím stále
pro mne se však už svět zastavil.
12.04.2009 20:07:00 strašidýlko-střapatý
nic neni tak cerne jak na prvni pohled se zda... usmej se, bude lip...
dilko krasne, urcite oslovilo...
17.01.2009 13:01:00 FrankieLamprt
Ono to bude asi tím, že zažívají lidé pořád to samé dokola ohledně lásky;o)
16.01.2009 21:32:00 melancholik
literárně je to hrozně slabé až žádné.
když pominu to, že točení země je dost velké klišé na 4násobnou opakovačku (částečně ospravedlněno záměrem v závěru), tak ani to ostatní není nic než klišé na klišé, ať už co do rýmů (sebe/tebe, zas/řas) nebo metafora průchodu strastmi jako po laně nad propastí.. to vše už někde miliardkrát bylo.