Anotace: kdo mne zná, chápe... :-(
Po tenkém laně nad propastí,
procházím se se svou strastí,
a svět se dále točí.
Když zavřu oči, vidím tebe,
jak ležíme vedle sebe,
a svět se dále točí.
Vítr si pohrává s mými vlasy,
dík tomu vzpomínám na staré časy,
a svět se stále točí.
Lano se zachvělo, znovu a zas,
dál padají slzy z mých řas,
a svět se stále točí.
Maminka Země už k sobě mne táhne,
vzpomínám na lásku, co cítím stále
pro mne se však už svět zastavil.
nic neni tak cerne jak na prvni pohled se zda... usmej se, bude lip...
dilko krasne, urcite oslovilo...
12.04.2009 20:07:00 | strašidýlko-střapatý
Ono to bude asi tím, že zažívají lidé pořád to samé dokola ohledně lásky;o)
17.01.2009 13:01:00 | FrankieLamprt
literárně je to hrozně slabé až žádné.
když pominu to, že točení země je dost velké klišé na 4násobnou opakovačku (částečně ospravedlněno záměrem v závěru), tak ani to ostatní není nic než klišé na klišé, ať už co do rýmů (sebe/tebe, zas/řas) nebo metafora průchodu strastmi jako po laně nad propastí.. to vše už někde miliardkrát bylo.
16.01.2009 21:32:00 | melancholik