Stmívání

Noc se bezvýznamně zvedla,
Hory přestal smétat prach,
Luna dvě srdce opět svedla,
Jen oni dva a jejich strach.

V měsičním světle měl bledou kůži,
Chladný dech ji hladil tvář,
Vlasy ji voněly po kytici růží,
Jeho oči - medová zář.

Ona se nepatrně chvěla
při pohledu na jeho krásu,
Měla víc, než sama chtěla,
Jeho pohled, kouzlo jeho hlasu.

V pokoji bylo mekké ticho,
Ten pocit s ním se jí moc líbil,
Zeptala se, zda zůstane,
On bez váhání jí to slíbil.

Poslední pohled do tajemných očí,
Než se jí zmocnil sladký spánek,
A věděla, že až do pokoje slunce vkročí,
Ucítí jeho dechu něžně chladný vánek.