Hvězdná víla

Když večer dívám se na hvězdné nebe,
tak vidím tam tebe a jenom tebe
a snad možná že někdy i sebe,
ale zatím studená noc jenom zebe.

Když hvězda padá tak radostně září.
Je to jak úsměv na tvojí tváři.
Že by jsme na lásku už byli staří
To ne! Tak mluví snad jenom lháři.

Ty jsi jak kometa tajemná jednou za čas co prolétá.
Před tvojí krásou však ostatní blednou a jazyk se mi zaplétá.
Ty jsi ten drahokam co v srdci mě pálí.
Zazáříš na chvíli a zmizíš mi v dáli.

Tvůj hlas zní jak božská lyra.
Mléčná dráha Ti do vlasů třpytu vlila
a v očích jak noc by se slila.
Taková jsi moje hvězdná víla.

Jednou ke mě dolů jsi sestoupila.
Potom pomalu se přiklonila.
A z lásky jsi mě políbila.
Já vím ty jsi má hvězdná víla.

A tak teď už víš, že jsi hezká?