Nejkrásnějšímu citu
Nejkrásnějšímu citu
Jak zmatená se cítím v nočních hodinách,
jak znaveně se choulím v temné noci,
pokaždé dostaví se znova stejný strach,
že propadám se zase do tvé moci.
Jak žila jsem si dosud v sladkém nevědomí,
jak poklidně mi všední týdny zněly,
ty sáhla jsi mi bezohledně do svědomí,
a v duši mé se zvony rozezněly.
V prachu teď válí se má dávná odhodlání,
jak kdyby zleptala je solná kyselina,
rozum, ten dávno ví, že síle tvé se neubrání,
já napila se z číše tvého vína.
Jen ještě vteřin pár mi dej, než se ti odevzdám,
jen ještě malou chvíli nech mne, ať se bráním,
pak vstoupit můžeš, to ti vážně přísahám,
a zjevit smíš mi zázrak milování.
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Jiťulko, na tohle není co řéct... znovu čtu dál a dál... v hlavě si tak přemítám... ST!
19.01.2009 08:05:00 | NikitaNikaT.
Chtěl bych říct víc než Mbonita, a tak říkám:
"Ach, ach, ach! Závidím ..." :-)))
18.01.2009 22:59:00 | Zasr. romantik
