Slaměnkové "ne"

Strach mi tahá za rukávy
jako neodbytné dítě,
obrazovkou letí zprávy,
já se vozím na ulitě,
která zmírní rozhodnutí,
moje malé podlé: „Ne...“
To, které tě zmizet nutí,
i přes dlaně spojené.

Místo tebe déšť mě sváže,
smyje ze rtů letmá slova,
vyřklá tiše bez kuráže,
aby je křik nevykloval.
A slaměnka na okrasu,
Tvými prsty spoutaná
jako čas mi sklouzne z vlasů
mrtvá, tichá, nestranná.