Milování v dešti

Anotace: ...

Jsem člověk trpící depresemi.
Ne, jsem člověk vyhledávající deprese.
Jsem člověk libující si ve své marnotratnosti.
Jsem člověk, co miluju svůj pád.
Až na samé dno, až na samé dno hladiny krve.
Jsem člověk, co má rád smích.
Ale tichý, zavřený. Jinak se tvářím asi tak.
Jsem člověk, co bojí se vody.
Ale miluju déšť, miluje chůzi v něm.
Jako by rozpouštěl před očima jeho sen.
I svět možná. Déšť je nedoceněn.
Jsem člověk, co skrývá se za zdí.
Když není, jsem nechráněn, raněn pohledem.
Déšť mě zachrání, v kaluži žal i síla.
Jsem člověk, co ztracen je.
A jen málokdy chce být vůbec nalezen.
Ale přesto ten člověk cítí lásku.
Lásku.Lásku.Lásku.Lásku.Lásku.
A když ji nemá, déšť dává mu ji k tělu.
V kaluži se s ní pak pomiluju.
Jsem takový to člověk. A mám ho rád...