Vmaluji tě do obrázku,
štětcem tahy osudu,
stagnuji na věčnou lásku,
srdce nechce ostudu.
Do bolestna namaluji
každou sžitou hodinu,
bez nadsázky nemiluji
tebe a tvou rodinu.
A ač netrápím se minulostí
na papíře zvěčněné,
cítím tě do morku kostí,
když stesk se krví nažene.