Máš krámek s květinama
a vlasy plavý
v ulici přístavní
kde lodě staví
jsi krásná a sama
začíná léto babí
já ale nemám srdce draví
Těším se na jitra
proto noci nedospávám
u vitrín s růžemi
před sedmou stávám
abych tě spatřil za úsvitu
jak kráčíš podél nábřeží
sám sobě řekl díky jsi tu
jen na tom mi záleží
Marně já hledám odvahu
vejít a koupit stovku růží
říct jak tě mám
jak ve mně láskou hoří
a touhou umírám...
Jako bych Tě nepoznávala :o) Moc pěkná báseň, opravdu povedla se, pěkné jisté vyznání... snad budeš ju ještě takto dlouho vídat... snad nandeš tu odvahu... držím palušky.
26.01.2009 20:22:00 | NikitaNikaT.