Pokud již spíš,
pak ve svých snech,
přijď ke mně blíž,
noci na křídlech.
Když měsíc mezi hvězdami,
na pouti své popluje,
o tobě zda se mi,
jsem ten který tě miluje.
Až slunce noc zažene,
a nastane nový den,
pak budu dal zoufalý,
protože skončil můj sen.
Pokud již spiš,
pak ve svých snech,
přijď ke mně blíž,
noci na křídlech.
První má myšlenka,
vždy nese tvé jméno,
vše ostatní,
je ve snech uloženo.
Není chvilka,
kdy na tebe nemyslím,
jsi moji duše půlka,
to co mé srdce dělá tvým.
Pokud již spiš,
pak ve svých snech,
překroč všechny překážky,
poletíme noci na křídlech.
Má myšlenka poslední,
je nechť krasný sen zdá se ti,
ať dříve než se rozední,
skončíme ve snovém obětí.
Až jednou se nevzbudím,
zůstanu v říši snů,
prosím na mě pamatuj,
budeš navždy světlo mých dnů.
Až potom budeš spát,
pak v našich snech,
poletíme spolu,
noci na křídlech.
Je strašně krásnáá!! moc se ti povedla... a když k tomu ještě přičtu, že je to tvé 1. dílko... tak klobouk dolůů!!:):) moc pěknáá! a víítej
03.03.2009 00:27:00 | Iwushak...
Je zajímavé, jak spousta prvoděl má pomnohu společných rysů, skoro jako by hlavy básníků zprvu těžily z jakéhosi již shůry vloženého základu, který se až postupem doby a s přibývající tvorbou obohacuje a rozrůstá.
27.01.2009 22:03:00 | CorrimsonTom