Motýlek

Mrazivý jas vítá ho na světě,
rozpíná svá křídla v kolébce poupěte.

Na obláčku tichounce vstává,
v proužku světla tykadélkém mává.

Vítr hladí ho potulným zpěvem,
nikdy Tvou nelibost neporazí hněvem.

Napíná svou bělavou zář,
na Tvém rameni objeví se jeho tvář.

Sedící vedle Tvého srdce,
které bije nekonečně prudce.

Jak pohladil bělavou hlavinku,
našel bolavou a churavou skulinku.

Potěšil Tě ve svém stínu,
snad zbavil Tě škodného splínu.

Nech putovat jeho sílu,
a přines taky něco k dílu.

Pomoz mu najít cestu ke mně,
aby pomohl tomu co žije ve mně.