Anotace: ...
Do vlasů mi vdechuješ hebké lži..
jsem prý tvá nekonečná studna hříchu,
moře co líbá pobřeží,
jsem tónem loutny v mrtvém tichu.
Lži z tebe teplým proudem prýští,
jsou jako kluzké ruce krve,
nahá ve sladkém tratolišti,
„naposled“ říkám si…jako prve..
Málokdy zde mězi básněmi o zklamání z lásky člověk narazí na něco, jež za to vskutku stojí, avšak zde se to povedlo a jsem nadšen.
30.01.2009 11:12:00 | CorrimsonTom